Now reading:

9 nenápadných lží, které si namlouváme

Audio Version

9 nenápadných lží, které si namlouváme

Když jsem byl na univerzitě, byl jsem přesvědčený, že se chci stát investičním bankéřem a pracovat na Wall Street. O rok později stačilo strávit tři hodiny v kójovém pekle známém jako State Street a tento sen se rozplynul. Když se na to zpětně podívám, nechtěl jsem ani tak být bankéřem, jako se spíše cítit mocně a důležitě. Naštěstí jsem si našel jiné cesty, jak uspokojit tyto potřeby.

V mém životě jsem také měl období, kdy jsem byl přesvědčen, že mě má ex-přítelkyně opustila, protože jsem pro ni nebyl dostatečně dobrý. Takže jsem musel každé ženě, kterou jsem potkal, dokázat, že dostatečně dobrý jsem. Ale po spoustě přehnaného kompenzování u ostatních žen jsem si nakonec uvědomil, že jsem v pořádku a bez mé ex jsem na tom mnohem lépe.

Poté tady byla myšlenka, že každá negativní emoce, kterou jsem kdy zažil, je výsledkem nějakého skrytého traumatu. A pokud na něm „budu pracovat“, urychlím nějakým způsobem transformaci sebe sama. Ach, tahle myšlenka byla pěkně mimo (Spoiler: Občas se cítíš blbě, protože se cítíš blbě).

Na co tím narážím je fakt, že jsme často dost mizernými rozhodčími našich emocí a tužeb. Lžeme sami sobě do kapsy. A děláme to z jednoho očividného důvodu: abychom se cítili lépe.

Nemusíme přesně vědět, o čem všem sami sobě lžeme, ale lze bezpečně předpokládat, že nějaká část toho co dnes vnímáme jako „Pravdu“, je nejspíše jen obranou před nějakým hlubším významem, který je bolestné přijmout.

Lhaním sobě samým stavíme stranou naše dlouhodobé potřeby, abychom naplnili naše krátkodobé touhy. Tím pádem by se dalo říct, že osobní rozvoj je jen o tom učit se sobě samému méně lhát.

Když dojde na odhalování našich vlastních hloupých lží, mnoho z nás spoléhá na stejné vzorce k vlastní ochraně. Zde je několik častých vzorců, které jsem postřehl u sebe a u lidí, se kterými pracuji:

1. Kdybych jen mohl mít X, můj život by byl úžasný

Vyber si, co chceš dosadit za X: manželství, sex, větší plat, nové auto, nový dům, nový králíček, návyk vyčistit si každou neděli mezizubní prostory zubní nití, cokoliv. Očividně jsi dostatečně chytrý na to, abych ti nemusel říkat, že žádný jeden cíl nikdy navždy nevyřeší tvůj problém se štěstím. Koneckonců, to je právě ta záludná část našeho mozku. Mechanismus „Kdybych jen měl X, pak…“ nikdy nezmizí.

Evolučně jsem stvořeni tak, abychom existovali ve stavu mírné nespokojenosti. Dává to z biologického hlediska smysl. Primáti, kteří nikdy nejsou úplně spokojeni s tím, co mají, a chtějí o něco více, byli právě ti, kteří přežili a častěji se rozmnožovali.

Je to skvělá evoluční strategie ale špatná strategie k dosažení štěstí. Pokud se neustále díváme na to, co přijde, je obtížné vážit si toho, co je nyní. Jistě, tento náš pud můžeme trochu pozměnit podmiňováním, naučeným chováním a změněným stylem myšlení, ale stále je to pevná součást člověka, o kterou se musíme vždy opírat.

Takže co to znamená? Nauč se užívat si to. Nauč se užít si tu výzvu. Nauč se užívat si změnu a pronásledování vyšších cílů. Užívej si ten lov, tak říkajíc. Velkým omylem ve světě osobního rozvojem je domněnka, že být spokojen s přítomností a pracovat na budoucnosti se navzájem vylučuje. Není to tak. Pokud je život kolo pro křečka, tak není cílem se někam dostat, ale přijít na způsob, jak si užít to běhání.

2. Kdybych měl více času, mohl bych X

Blbost. Buď něco chceš udělat, nebo ne. Často se nám líbí myšlenka něco udělat, ale když na to dojde, tak to ve skutečnosti nechceme.

Líbí se mi myšlenka stát se surfařem a surfovat na všech těch úžasných místech, která každý rok navštěvuji. Ale pokaždé, když si pronajmu surfovací prkno, jsem po pár hodinách frustrovaný a ztratím zájem. Líbí se mi myšlenka být skvělým šachistou, ale moc času tomu nevěnuji. Na druhou stranu se skutečně chci naučit více jazyků, takže část mého dne vždy věnuji jejich studiu.

Man-relaxing-on-sofa-holding-remote-controls-189729.jpeg

Lidé říkají, že chtějí začít podnikat, že chtějí mít vypracované břišní svaly, že se chtějí stát profesionálním hudebníkem. Ale nechtějí to. Pokud by to chtěli, udělali by si na to čas a oddali by se tomu. Lidé jsou raději okouzleni přemýšlením o svých cílech, než aby se postavili bolestné realitě, která jde s těmito cíli ruku v ruce.

Teď možná řekneš: „Ale Marku, ty tomu nerozumíš. Já jsem tak vytížený.“

Ale zvolit si být vytížený je volbou investice času. A ty investuješ svůj čas do věcí, na kterých ti záleží. Pokud pracuješ 80 hodin týdně, tak usiluješ o něco více, než o všechny ty věci o kterých říkáš, že je chceš. A pokud je to pravda, tak se vždy můžeš rozhodnout a přestat tolik pracovat. Můžeš si vybrat a nepracovat vůbec. Můžeš si vybrat a cenit si svého snu více než peněz nebo spánku nebo pravidelné návštěvy tvé oblíbené restaurace. Ale ty sis to nevybral.

3. Pokud řeknu nebo udělám X, lidé si budou myslet, že jsem hloupý

Pravdou je, že většině lidí je ukradené, jestli uděláš X nebo ne. A pokud jim to ukradené není, tak se budou mnohem více starat o to, co si ty myslíš o nich. Pravdou je, že se nebojíš, že si o tobě budou ostatní lidé myslet, že jsi hloupý nebo trapný nebo otravný. Pravdou je, že se bojíš, protože si sám o o sobě budeš myslet, že jsi hloupý nebo trapný nebo otravný.

Je to záležitost vlastní hodnoty. Je to lež, která se rodí z nejistoty, že nejsi dostatečně dobrý. Nemá co dělat s tím, jak jsou lidé kolem tebe milí/zlí. Lidé kolem tebe jsou příliš zaneprázdnění starostmi o to, co si o nich myslíš, než aby se o tebe zajímali.

4. Pokud jen řeknu nebo udělám X, ten člověk se konečně změní

Lidi nemůžeš změnit. Můžeš jim jenom pomoct změnit sebe sama. Důvodem, proč bys chtěl udělat něco, co přiměje někoho vidět svět tvýma očima, vidět cestu k osvícení, vidět jak přestat být takovým hrozným blbem, je obvykle produktem nezdravého závazku k někomu a/nebo problém hranic mezi lidmi ve vztahu.

Všechna podpora a rady musejí být nabízeny bezpodmínečně, bez očekávání nějakého zázračného obratu. Miluj lidi pro jejich slabosti, které už mají, ne takové, jaké bys je chtěl mít.

5. Všechno je skvělé/Všechno je na nic

Všechno je takové, jaké si to vybereš vidět. Vybírej rozumně.

6. Něco je se mnou určitě v nepořádku/Nějak se odlišuji

Tato lež je základním kamenem osobní hanby, víry v to, že něco je na nás špatně nebo nedostatečné. Nešťastným vedlejším efektem robustní společnosti se stovkami milionů lidé je, že jsme nevyhnutelně podporováni v tom, abychom se porovnávali s nějakým sociálním standardem. Během dospívání si všímáme (a ostatní nám to připomínají), jestli jsme vyšší/menší, hezčí/ošklivější, chytřejší/hloupější, silnější/slabší, hustější/trapnější než průměrný člověk.

Říká se tomu „socializace“ a ve skutečnosti slouží k užitečnému účelu. Tím je srovnat lidi do latě za pomocí kulturně definovaných ideálů, abychom mohli koexistovat a nebodali jsme se do krku a nejedli mrtvá mimina na snídani. A to fungovalo (z většiny).

Ale cenou sociální stability a soudružnosti je příjímání přesvědčení, že nejsme dostatečně dobří takoví jací jsme, že jsme v základu vadní a nelíbezní. Někteří z nás tato přesvědčení přijímají více než ostatní, obzvláště byli-li někdy v minulosti zneužívání nebo traumatizováni.

Lpění na přesvědčení, že nám něco chybí, podkopává všechno co děláme a vytváří utrpení v průběhu našich životů.

Ale tady je ta nejzvrácenější část: Bojíme se upustit od přesvědčení, že jsme nedostateční.

Proč? Proč by se někdo chtěl držet přesvědčení, že je méně než člověk, že si nezaslouží stejnou lásku a úspěch jako ostatní kolem nás? Proč by se někdo toho nevzdal tváří v tvář důkazům o opaku?

Odpovědí je stejný důvod, kvůli kterému lpíme na jakémkoliv přesvědčení: cítíme se díky němu výjimeční. Pokud jsme neodmyslitelně nějakým způsobem podřadní, můžeme si věčně hrát na oběť, na mučedníka, dává to našemu životu zvrácený ctnostný účel. Pokud bychom se toho vzdali a přijali, že si zasloužíme život, že si zasloužíme ostatní, přišli bychom o naše právo být obětmi, naše právo být zvláštními. Namísto toho bychom se proměnili na anonymního nikoho, jen další tvář v davu.

A tak se této bídy držíme a nosíme ji jako odznak cti. Protože je to ta jediná identita, kterou známe…

7. Změnil bych se, ale nemůžu protože X

Pokud není X „Protože to ve skutečnosti nechci“, pak je toto tvrzení blbost. Vymlouváš se. A to je v pořádku, děláme to všichni, ale můžeš se k tomu alespoň přiznat. Nechceš se změnit, protože kdybys to skutečně chtěl, udělal bys to. A pokud to nechceš, tak to znamená, že příčina tvého trápení tě také nějak podvědomě obohacuje.

Nedávno jsem mluvil s klientem, který je ambiciózní, ale ze své neschopnosti pracovat na svém podnikatelském záměru obviňoval nespravedlivost stávající ekonomiky a sociální systém. Během našich konverzací začal zkoumat některá ze svých přesvědčení a viděl, že mnoho z nich je jsou jen výmluvy zdůvodňující jeho už existující neštěstí.

Ale i přesto jeho neschopnost něco dělat nepominula. To protože kořen problému byl skrytý hlouběji. Jeho naštvanost na nespravedlnost stávajícího systému nejenže odůvodňuje jeho neschopnost něco dělat, ale také krmí jeho smysl vlastní důležitosti, jeho přesvědčení že kdyby mu bylo dovoleno se o něco pokusit, byl by úžasným. Ale protože mu to není dovoleno, bude navždy naštvaný a ztrápený.

Potřeba důležitosti je jednou ze základních psychologických potřeb. A v tomto případě se chytrý mladý muž raději držel svých útrap, než aby riskoval anonymitu a selhání.

8. Nemůžu žít bez X

Ve většině případů můžeš. Pokud jsem se něco naučil z cestování po světě a pobytu na některých obzvláště nechutných místech, tak je to fakt, že se lidé přizpůsobují neuvěřitelně rychle. Já (a mnoho dalších) už zdokumentovalo ten svízelný proces prodávání a rozdávání většiny našeho majetku a to pozoruhodné zjištění, že po krátkém období nostalgie nám nic z toho nechybí.

V konzumním cyklu moderní společnosti mnoho z nás zapomnělo na to, že z psychologického hlediska už máme vše, co potřebujeme. Naše psychiky mají neuvěřitelnou schopnost přizpůsobit se dostupným možnostem v našem prostředí tak, abychom mohli naplnit všechny naše potřeby a udržet se šťastnými. Když se dostaneš nad určitou úroveň komfortu a živobytí, tak ani nezáleží moc na tom, co vlastníš, ale spíše na významu, který nám dává každá naše aktivita nebo vztah.

Optimalizuj svůj život tak, abys vylepšil svůj smysl. To je měřítkem úspěchu.

9. Vím, co dělám

Jistě kámo. Jistě.

Naše životy nejsou definovány ničím jiným, než našimi nejlepšími odhady. Je to neustály proces pokusů a omylů. A právě teď je mým nejlepším odhadem, že tento článek je u konce.

(originální článek)

Přeložil Maragion

Join my newsletter and get a free ebook
"3 Ideas to Change Your Life"
Close: Don't show this again