Hovadina jménem „Tajemství“
Nesnáším Tajemství. Ano, myslím to vážně. Vím, že píšu o osobním rozvoji a měl se tedy o všem vyjadřovat mile a optimisticky s trochou toaletního humoru, ale do hajzlu s tím, tu knihu nenávidím. Je hrozná. A někdo to musí říct.
Každá generace v průběhu minulého století měla nějakou průlomovou knihu o osobním rozvoji, které se prodá několik bazilionů kusů a která vždy několika milionům lidí vybrakuje peněženky. První taková kniha se objevila v roce 1936 – „Myšlením k bohatství“ od Napoleona Hilla. A o dvacet let později to byla „Síla pozitivního myšlení“ od Normana Vincenta Peala. A potom „Probuďte svoji spící sílu“ Tonyho Robbinse v osmdesátých letech. Posledním takovým bestsellerem se stalo „Tajemství“ Rhondy Byrneové, stručné dílo popisující (nechvalně) proslulý „Zákon přitažlivosti“.1
Na všech těchto knihách je zábavné, že všechny víceméně říkají to samé: všímej si vlastních myšlenek, mysli pozitivně, zaměř se na své cíle, ignoruj kritiku a vlastní pochyby, představ si a soustřeď se na to, co chceš a dříve či později toho dosáhneš.
Každá z těchto knih k této základní myšlence přidává svoji vlastní generační omáčku. Hillsova kniha, který byla vydána ihned po Velké hospodářské krizi, se především soustředila na to, jak vydělat peníze. Pealovo dílo, vydáno po Druhé světové válce, se zaměřovalo na vytvoření klidného a šťastného domácího života a vztahů. Robbinsova kniha – bible generace Baby Boomers postižené krizí středního věku – pojednávala o seberealizaci a dosažení nejvyššího potenciálu.
Není tedy žádným překvapením, že dílo Byrneové, vydáno v době sociálních médií a chytrých telefonů, nahlíží na tu samou základní myšlenku z vlastního úhlu – z úhlu znepokojivého narcismu, kde je hlavní myšlenkou „já jsem středem vesmíru“. A zatímco všechny zmíněné předchozí knihy poskytují alespoň zčásti dobré rady, Tajemství je plné nehodících se klišé, hloupých citátů a nadpřirozených blábolů. Je to příručka k tomu, jak být zahleděný do sebe sama a myslet si, že máš na něco nárok. Myslím, že lidé, kteří si tuto knihu přečtou a aplikují její rady ve svém životě, si dlouhodobě akorát pohorší.
Stručně shrnu hlavní body Tajemství a poté vysvětlím, proč se mnoha lidem zpočátku zdá, že to „funguje“. Následně objasním, jak mohou rady obsaženy v této knize někomu dlouhodobě uškodit, přestože mu mohou z krátkodobého hlediska pomoci cítit se lépe. A na závěr se trochu zamyslím nad kultovními přesvědčeními, které se týkají pozitivního myšlení. Tedy za předpokladu, že se dostanu tak daleko a nestrčím raději hlavu do rozpálené pece.
Co je to Tajemství?
Tajemství je prostě „zákon přitažlivosti“. Ten říká, že to na co často myslíš, se jednou objeví v tvém životě. Takže pokud neustále přemýšlím o všem, co ve svém životě nechceš, akorát se to tím spíše v tvém životě objeví. A na druhou stranu, pokud si budeš představovat věci, které chceš, tak v životě dostaneš všechno, co chceš.
Zatímco předchozí autoři z oblasti osobního rozvoje se ani neobtěžovali pokusit vysvětlit, proč zákon přitažlivosti funguje, Byrneová se bezostyšně ponořila do jakéhosi kosmologického blábolu. Říká, že Tajemství funguje, protože Vesmír je stvořen z energie (a jak nás Einstein učil, hmota může být převedena do energie a naopak) a všechna ta energie má nějakou frekvenci. Tvé myšlenky také vysílají frekvence a ty přitahují podobné frekvence. To znamená, že frekvence tvých myšlenek, ať už dobrá, nebo špatná, bude rezonovat s ostatními „energiemi“ ve Vesmíru, ať už dobrými, nebo špatnými.2
Pokud budeš neustále myslet na své dluhy, na to že nemáš peníze a pokud si stále budeš opakovat „Tohle si nemůžu dovolit“, tak ti Vesmír odpoví a ty budeš pořád chudý. Pokud věříš tomu, že jsi bohatý a majetný a úspěšný, tak Vesmír odpoví na tyto vibrace a brzy ti poskytne bohatství a úspěch, který si zasloužíš. Pokud si myslíš, že jsi tlustý a nezdravý a nikdy nebudeš ve formě, tak se nestaneš štíhlým a vypracovaným, protože Vesmír ti neustále bude poskytovat situace, kvůli kterým zůstaneš tlustým a nezdravým. Pokud ale budeš věřit tomu, že jsi štíhlý a krásný, Vesmír ti to všechno – jako třeba syrové mrkve a tři hodiny cvičení na běžícím pásu – každé ráno kouzelně dopraví na práh tvých dveří.
Nebo tak něco.
Jak Tajemství skutečně funguje (zhruba)
Tajemství je ve skutečnosti jen hezky zabalenou verzí starého psychologického konceptu nazvaný „Konfirmační zkreslení„. Tento koncept je dobře prostudován a výzkumníci o něm ví už několik desetiletí.3 A také to dává zatraceně větší smysl, než teorie „Myšlenky jsou Vibrace“.
Jako lidské bytosti máme pouze omezené množství pozornosti, kterou můžeme věnovat tomu, co se kolem nás děje. Proto, ať už si to uvědomujeme, nebo ne (obvykle ne), si vždy vybíráme to, čemu věnujeme pozornost. Konfirmační zkreslení je tendence lidské myslí více si všímat a věnovat pozornost objektům a zkušenostem, které se shodují s našimi dosavadními myšlenkami a přesvědčeními. Děje se to z toho jednoduchého důvodu, že je to biologicky ekonomické a efektivní.4
Všichni jsme konfirmační zkreslení zažili už milionkrát, jen sis to pravděpodobně nikdy neuvědomil. Mohl jsi například strávit rok života, aniž by sis všímal aut, kterými lidé jezdí. Ale když přijde čas a ty začneš přemýšlet o koupi auta, najednou si všímáš výrobců a modelů aut všude kolem tebe. Začneš se rozhodovat, který styl se ti líbí a kterou výbavu nepotřebuješ. Začneš si všech těchto detailů všímat, protože poprvé v tvém životě je ve své mysli začneš považovat za důležité, zatímco předtím ti byly ukradené.
Nebo řekněme, že tvůj blízký přítel zradí tvoji důvěru a ošklivě se pohádáte. Najednou si všimneš, jak přemýšlíš nad minulostí a všímáš si všech těch situací, kdy se tvůj přítel choval pochybně, ale předtím sis toho nevšiml nebo jsi o tom nepřemýšlel. Věci, u kterých nemůžeš uvěřit, že jsi je přehlédl. Ale předtím sis jich nevšiml, protože jsi svému příteli věřil. Nicméně teď, když mu už nevěříš, vidíš dlouhé řády varovných znamení.
Tajemství je v podstatě pokus využít konfirmační zkreslení ve svůj prospěch. Hlavní myšlenkou je, že pokud budeš o sobě stále smýšlet pozitivně, začneš si v životě všímat drobností, které toto přesvědčení potvrzují. Na druhou stranu, pokud o sobě budeš neustále smýšlet negativně, začneš si více všímat negativních věcí kolem sebe a budeš se cítit hůř.
Tajemství zastává názor, že lidé by měli zaujmout identitu lidí, kterými se chtějí stát. Měli by tedy skutečně věřit, že jsou už bohatými, štíhlými, zdravými a v dokonalém vztahu. Ta kniha ti v podstatě říká, abys o sobě smýšlel mylně pozitivně dostatečně dlouho tak, že se zapne tvůj přirozený mechanismus konfirmačního zkreslení a ty budeš ve svém životě věnovat pozornost pouze těm věcem, které tuto víru potvrzují.
Tento systém může být přínosný pro lidi, kteří o sobě smýšlí až moc negativně, alespoň ze začátku. Některým lidem v mnoha oblastech života pomůže, když jednoduše změní svůj pohled na věc z „vše je na hovno“ na „vše je super“.
Ale dřív nebo později budeš muset, no… něco udělat.
Jak ti může Tajemství uškodit
Tajemství vyžaduje, abys o sobě nikdy nepochyboval, nikdy nezvážil negativní dopady a nikdy se neponořil do negativních myšlenek.5 To je konfirmační zkreslení napumpované steroidy a to se může stát nebezpečným. Například když investuješ do rizikového podniku, ignoruješ varovná znamení ve vztahu, nepřipouštíš si, že máš osobní nebo zdravotní problémy, vyhýbáš se nutné konfrontaci, neuvažuješ o možnosti selhání při rozhodování a tak dále. Zatímco v některých situacích ti může toto „mylně pozitivní“ smýšlení pomoct cítit se lépe, jako dlouhodobá životní strategie je to naprosto katastrofální.
Zde je jeden příklad toho, jak se ti může strategie konfirmačního-zkreslení-s-dobrými-úmysly vymstít: Řekněme, že pracuješ na léku proti rakovině a myslíš si, že Lék X je dobrým kandidátem. Lék X by mohl pomoci stovkám milionům až miliardám lidí a ty by ses stal bohatým, slavným a milovaným. Podnikneš čtyři experimenty, dva naznačují, že lék funguje, dva naznačují, že nefunguje. Ale ty jsi četl Tajemství a řekl jsi Vesmíru, že určitě najdeš lék na rakovinu. Takže se rozhodneš pokračovat ve výzkumu Léku X. Stojí tě to čas, peníze, myšlenky a cenné zdroje. Negativní výsledky nebereš na vědomí, protože pochybovat o sobě znamená pochybovat o Vesmíru a nikdo si nechce Vesmír nasrat. A přesto, nejen že se neblížíš k vyléčení rakoviny, ještě navíc vedeš ostatní výzkumníky a lékaře cestou, která nikam nevede. A pro co? Jen aby sis připadal o něco lépe?
Vypadá to, že nám vesmír posílá akorát tak pěkné hovno.
Dalším příkladem je tvůj milostný život. Mohl bys Vesmíru posílat „myšlenkovou frekvenci“ a žádat někoho, kdo je milý, štědrý a ohleduplný. A nedlouho poté najdeš někoho, kdo se zdá být milým, štědrým a ohleduplným, ale taky mu tak trochu straší ve věži. Nicméně protože smýšlíš „mylně pozitivně“, rozhodneš se přehlížet všechna varovná znamení a najednou jsi emočně zainvestován ve vztahu, který je pro tvoji emoční stabilitu asi stejně dobrý, jako hurikán Katrina pro hráze New Orleans. A ne, Georgovi Bushi jsou černí lidé stále ukradeni.6
Nicméně tento předpis pro „mylně pozitivní“ smýšlení může mít na lidi i negativní důsledky. Psychologický výzkum ukazuje, že pokoušet se potlačit myšlenky týkající se nějaké věci pouze zvyšuje pravděpodobnost, že se tyto myšlenky v budoucnu objeví znovu.7 Ve skutečnosti se zdá, že na tomto principu funguje i ruminace (neustálé mentální „přežvykování“ minulosti) a obsedantní myšlení (neschopnost řádně kontrolovat své myšlenky), obzvláště u lidí s mentálními poruchami, jako například OCD, deprese a úzkost. Je to jako kdybych ti řekl „Nikdy nemysli na růžového slova!“ První věc, která se ti pravděpodobně vynoří v mysli bude růžový slon. Myslet na věci, které nechceš, může vést k negativnějšímu smýšlení a můžeš se tak dostat do cyklu negativity.
Výzkum také ukázal, že když se aktivně podílíme na pozitivním smýšlení, jako například když si představuješ, že získáš tu pozici, na kterou se hlásíš, dobře napíšeš test nebo se úspěšně uzdravíš po operaci, můžeme ve skutečnosti dosáhnout horších výsledků.8 Psychologové se domnívají, že se kvůli tomuto přehnanému pozitivnímu smýšlení staneme spokojenějšími a línějšími, jako kdybychom už dosáhli toho, čeho teprve musíme dosáhnout. Tím pádem se méně snažíme a cítíme se méně motivovaní.9
Jiné studie ukazují, že lidé, kteří používají „sebepotvrzování“ a narazí na informace, které ohrožují jejich potvrzování (což může zahrnovat zdravá kritiku nebo odezvu), mají větší tendenci falešného obhajování než lidé, kteří vůbec nepoužívají sebepotvrzování.10 Vlastně je faktem, že lidé, kteří používají mylně pozitivní smýšlení se stanou rozzlobenými, když se někdo pokusí odporovat jejich milým a optimistickým myšlenkám. Pravda jejich situace se pro ně stává o to bolestnější.
Mylně pozitivní smýšlení je ironicky příčinou uzavřenější mysli. Člověk musí být totiž vždy v pozoru a blokovat veškerou potenciálně negativní odezvu nebo kritiku jejich přesvědčení, i v případě, že je ta negativní odezva smrtelně důležitá pro jejich zdraví a štěstí.
A navíc, jak jsem už dlouze psal v minulosti, každý z nás je špatný v předpovídání toho, co nás v budoucnu učiní šťastnými/nešťastnými. Takže za použití zákonu přitažlivosti můžeme investovat všechen čas a energii do budování „budoucího života“, který ale není vůbec to, co bychom chtěli. Možná si představujeme, že by se nám líbilo mít každou noc po zbytek života opilecké orgie, a tak začneme hledat swingers a fetišistické sexuální skupiny na Craiglistu a jak se později ukáže, není to tak skvělé, jak jsme si mysleli. A z toho dostaneme depresi… ale Vesmír nám to přece dal, protože jsme si o to řekli! Osobně si myslím, že je zdravější (a praktičtější), počkat se souzením toho, co budu/nebudu chtít dokud si to nevyzkouším na vlastní kůži, místo toho, abych si vymyslel nějakou pitomost a pak doufal, že to bude fungovat.
Zákon přitažlivosti v důsledku říká, že pokud budeš myslet jen na to, co chceš, přijde to k tobě. Z hlediska extrémní logiky tě podporuje v tom, abys vždy něco chtěl a nikdy nebyl spokojený, což nás může dlouhodobě učinit méně šťastnými. Dříve nebo později se musíme smířit s obtížemi a s neúspěchy v našich životech, protože je máme my všichni. Zrovna tohle je ironicky logičtější cesta k úspěchu, než si neustále přát, aby se všechny tvé sny naplnily. Nepřej si dobré odměny. Přej si dobré problémy.
Pyramidové schéma pozitivního myšlení
A samozřejmě v tomto zmatku se skrývá ironie. Pokud jsi tak zoufalý, že adaptuješ filozofii mylně pozitivního myšlení, aby ses cítil lépe, bude ta filozofie lákat i ostatní, podobně zoufalé lidi, kteří se chtějí cítit lépe. Pokud adoptuješ tuto mylnou pozitivitu, přitáhneš a obklopíš se lidmi, kteří jsou také mylně pozitivní.
To je taková moje teorie proč toto smýšlení přetrvalo napříč generacemi. Je to něco jako psychologické pyramidové schéma. Nejprve vezmeš jednu osobu, která se rozhodne ignorovat realitu jen proto, aby se cítila lépe. Tento druh zahleděnosti do sebe sama odpuzuje každého, kdo je spokojený a racionální a namísto toho láká všechny zoufalce a naivky. Tato osoba tak ironicky přitahuje a obklopuje se ostatními mylně pozitivními následovníky. O několik let později se jeden z nich rozhodne „manifestovat“ jejich sny tak, že rozšíří zákon přitažlivosti mezi další zoufalé přející si lidi. Tento řetěz pozitivity se táhne od generace po generaci, kdy každý autor, blogger nebo vedoucí semináře hovoří v superlativech o manifestaci účelu jedince nebo o víře v jednotu, štěstí a euforii nebo o naslouchání Vesmíru. A tak vznikne nová populace mylně pozitivních následovníků, kteří poté dělají tu samou věc dokola.
A tak to pokračuje dále a dále, rok po roku napříč generacemi. Byrneová je jen poslední z následovníků, který se to rozhodl sepsat do podoby knihy. V budoucnu se objeví další.
Tento řetězec pozitivního myšlení infikuje prakticky celou průmysl osobního rozvoje. Dokonce i spisovatelé a vědci, kteří nevěří v hloupost žádání Vesmíru o lepší vibrace, stále těžce visí na základním dogmatu – věř v to pozitivní, potlač nebo ignoruj to negativní a nade vše ostatní hledej štěstí.
(Chlapík se snaží rozbít dřevěnou desku o svoji hlavu tak, že „věří v sebe sama“)
Dle mého je celá tato premisa zcestná. Slouží pouze k umrtvení bolesti, ale ne k její léčbě. Knihy jako je Tajemství jsou jako jídlo z McDonaldu pro mysl. Jsou snadno dostupné a cítíš se po nich dobře, ale také tě učiní mentálně tlustým a líným a po emoční stránce zemřeš daleko bolestivěji.
Klidně mě nazvěte bláznem, ale já věřím, že změna a zlepšení tvého života vyžadují, abys zničil část sebe sama a nahradil ji novou, lepší částí sebe sama. Je to tedy dle definice bolestný proces plný odporu a úzkosti. Nemůžeš vytrénovat sval aniž bys zvedal stále těžší břemena. Nemůžeš si vybudovat emoční odolnost bez toho, aniž bys prošel těžkostmi a ztrátou. A nemůžeš vybudovat lepší mysl, pokud se nebudeš kriticky uvažovat o svých přesvědčeních a domněnkách.
Tak proč bychom vůbec někdy očekávali, že stát se lepším člověkem je lehké nebo příjemné nebo… pozitivní?
Podle definice jsou to všechno těžké a stresující činnosti. A nevidím způsob, jak by je někdo mohl dělat, zatímco se opírá o svoji berličku mylně pozitivních přesvědčení. Jistě, knihy jako Tajemství možná slouží jako záchranný kruh pro lidi, kteří se octli na tak temném a bídném místě, že se jim zdá, že se neustále topí. Ale účelem záchranného kruhu je udržet tě na hladině. Dříve či později se musíš sám naučit doplavat na pevninu.
Přeložil Maragion