Proč terorismus funguje a jak jej můžeme zastavit
Původně jsem tento týden chtěl psát o přehnaném vyjadřování emocí. Ovšem včera se odehrál teroristický útok na bostonský maraton a já bych se k tomuto tématu rád vyjádřil.
Terorismus je doslova formou psychologické války. Všechna jeho moc spočívá ve využití nedokonalostí lidské mysli a tendence lidí chovat se hloupě pod vlivem strachu.
Včerejší výbuchy zabily tři lidi a zranily přes sto dalších. Konečný počet bude možná kolem dvanácti obětí. Je to tragické a znepokojivé.
Ale každý den ve Spojených státech zemře 115 lidí v dopravních nehodách. A dále denně zemře odhadem dalších 125 lidí, kteří nemají přístup ke zdravotní péči. A neuvěřitelných tisíc sto šedesát dva obětí mají na svědomí nemoci spojené s kouřením. A 105 lidí denně spáchá sebevraždu.
Z tohoto hlediska je tento útok pouze tečkou na radaru, která zmizí tak rychle, jako se objevila. A přece v nás vybudí daleko silnější emoční reakci, než všechno ostatní. Všichni o tom mluví. Je nemožné pohybovat se na internetu a nenarazit na titulky zmiňující tuto událost. Proč?
Psychologický výzkum nám ukázal, že lidé mají množství „spínačů“, které v nás vyvolávají daleko větší strach, než jaký odpovídá skutečné hrozbě.
Jedním takovým je akt násilí vůči někomu náhodnému. Pokud je násilí směřováno na konkrétní osobu nebo skupinu, můžeme nad tím mávnout rukou s tím, že je to problém někoho jiného. Možná jsou mrtví, ale my jsme v bezpečí. Ale když se jedná o náhodnou oběť, naše mysli mají tu nádhernou tendenci předpokládat, že další jsme na řadě my.1 Je to stejné přesvědčení, které mají lidé kupující losy, domněnka, že jsou nějakým způsobem právě tím jedním z milionu.
Za druhé, terorismus se odehrává na veřejnosti. Záměrně si vybírá za cíle veřejná místa, kde možná nezraní mnoho lidí, ale většina lidí jej uvidí a bude jim ovlivněna. Čím významnější je nějaká veřejná událost, tím větší na nás bude mít teroristický útok negativní vliv. Kdyby vybuchla bomba v domově důchodců ve Wyomingu, v médiích by se tento čin pravděpodobně tak moc nehrotil. A bohužel by nám přišel méně významný, i kdyby při něm zemřelo více lidí.
A konečně, terorismus využívá toho, že se strach dobře prodává.2 Lidé fungují tak, že považují strach za nejdůležitější emoci, proto jej s větší pravděpodobností budou sdílet, vysílat, a ano, dokonce se na něj budou i dívat. A tak se šíří společností jako virus a dokola podporuje tu dotěrnou myšlenku v každém z nás: příště to budeš ty.
Z toho důvodu všichni píšou na Facebook a Twitter eseje o tom, jak jsou znepokojeni. Média vydávají „novinku“ za „novinkou“ s nepotvrzenými zdroji. A nikdo z nás se nemůže nepodívat na ta hrůzná videa a obrázky. Všichni jsou účastníky tohoto dramatu. Všichni v sobě cítí spravedlivý hněv. A všichni tuto nákazu jménem strach šíří dále.
A právě kvůli tomuto procesu je terorismus tak mocný, kvůli tomu, jak na něj reagujeme. Terorismus spoléhá na to, že jsou jeho oběti natolik egocentrické, že na situaci nepohlíží z pohledu populace. Spoléhá na to, že si lidé budou připadat morálně nadřazeně a budou paranoidní a přilepeni k televizi po dobu opakovaného dvanáctihodinového přenosu o těchto hrůzných činech. Spoléhá na iracionální víru lidí v to, že teď jsou na řadě oni.
Je to drama nejvyššího stupně, ta nejlepší realitní show vůbec. A když se do ni ponoříš, vystavuješ se nechutným přesvědčením. Například, podle všeho se zdá, že zaměstnanec FOX News napsal na Twitter „Zabijte všechny Muslimy“. Lidé na Facebooku dlouze kritizují cizineckou politiku USA, přestože nevíme vůbec nic o tom, kdo to udělal a proč to udělal. Všude kolují nechutně sentimentální příběhy o nějakém náhodném muži, který se snažil zvednout a odnést jiného náhodného muže, který přišel o nohu. Běžci maratonu, kteří ihned běželi darovat krev, i přesto, že ji nebylo potřeba a samozřejmě prázdná slova z úst politiků o zemi, síle, spravedlnosti, bla, bla, bla.
Moje počáteční reakce se nelišily od těch, které měli všichni ostatní; šok, nevíra, strach, smutek. Moje sestřenice doběhla tento maraton ani ne hodinu před explozí (je v pořádku). Mnoho mých přátel stále žije v Bostonu a já sám jej v mnoha ohledech vidím jako mé domovské město. Sakra, vždyť jsem před šesti dny stál přesně na tom rohu, kde se to odehrálo, když jsem čekal na kamaráda. Bylo to neskutečné a děsivé.
Ale tady to končí. Tento incident se mnou nemá upřímně co do činění. A stejně tak s tebou. Pokud neznáš některého z těch lidí, kteří nyní jsou v nemocnici Mass General Hospital, nebo jsi nestál někde poblíž exploze, tak to s tebou nemá co do činění.
Truchli nad tou tragédií. Pociť ten vztek, smutek a zmatení. Ale potom žij dál. Tato událost není o tobě, o mně, nebo o tvojí tetě, která tam kdysi bydlela, nebo, proboha, o příteli mého bratra, který kdysi pracoval v budově tři bloky odtamtud…
Není to ani o zemi nebo o náboženství. Je to o pomateném vrahovi, obětech a policii.
A to je všechno.
Terorismus je fakt našeho věku. Přežívá díky internetu a čtyřiadvacetihodinovému pokrytí médii. Ale je to psychologická zbraň. Podomácku vyrobená bomba toho moc neudělá. Únos letadla toho moc neudělá. Ani vyhození celé budovy do vzduchu toho moc neudělá. To, co něco udělá, je strach a paranoia a obviňování a nenávist milionů sledujících lidí. To udělá něco zákeřného.
Během druhé světové války se Němci pokusili rozbombardovat Anglii na kusy. Hlavní myšlenkou bylo bombardovat anglickou populaci a přimět Churchilla, aby se vzdal. Byl to terorismus nejvyššího stupně. Lidé takto umírali každý den.
Právě v tomto období vznikla slavná anglická fráze: Zachovej klid a pokračuj. Smrt je jen tak děsivá, jak ji vidíš. Strašlivé činy tohoto kalibru tě ovlivní jen do té míry, do jaké to dovolíš. Pociť ty emoce, vyjádři ty emoce, ale zbytečně se jim nevystavuj. Nevystavuj se bezvýznamným zprávám. Jenom tě to rozčílí a budeš mít větší potíže přijmout realitu. Vzdělávej se. Nenech se ovládnout strachem. Nestaň se součástí nenávistného davu. To, co se stalo, byl zločin. A my už máme systém, který se vypořádává se zločinci. Takže jen zachovej klid. A pokračuj ve svém životě.
Přeložil Maragion